Upravit stránku

Doutníky

K zapálení se nejčastěji využívají plynové zapalovače nebo zápalky s nízkým obsahem síry. Doutníky se obvykle nazapaluji benzínovým zapalovačem, neboť benzín může poškodit chuť doutníků. Doutník se drží vodorovně, přímo v plamenu a postupně se s ním otáčí, až je žhavý celý obvod paty. Až poté se vloží doutník mezi rty, plamen se ponechá několik centimetrů od paty a potáhne se (za stálého otáčení doutníkem). Konec by měl jemně vzplát. Na závěr lehce foukněte na patu doutník a ujistěte se, že hoří rovnoměrně.
 

Doutníky - kouření

Doutník je třeba kouřit pomalu, nepotahovat příliš často. Dým se nevdechuje, popel se neodklepává. Vyhasnout uprostřed kouření můžou i velmi kvalitní doutníky. V tom případě je třeba z něj vyfouknout veškerý kouř a je možné ho znovu zapálit; u větších doutníků dokonce i následující den. Jakmile začne být potahovaný kouř příliš horký a aromatický, je čas doutník odložit. Je absolutně nevhodné zamačkávat doutníky do popelníku, protože pak z nich bude ještě dlouho linout nepříjemný zápach. Doutníky se nechájí se jednoduše dohořet.
 

Doutníky a etiketa

Doutníky a etiketa kouření je hojně popisována, ale je několik základních chyb, které můžete udělat. Je to za prvé otáčení zapáleného doutníku u ucha, tzv. „poslouchání prstýnku“, protože o kvalitě nic nevypovídá. Kdysi se doutníky přejížděli po celé délce plamenem pro vypálení zápachu lepidla. Dnes již není nutné. Někteří lidé si rádi doutník před kouřením namáčejí do alkoholu. Není to závažný prohřešek, ale určitě se setká s nechápavými pohledy lidí okolo. Ořezávání doutníku a připalování provádí každý kuřák sám, je možné pouze podat vhodný nástroj.

Nahoru